Historie sboru

Před více než 130 lety se dobří a ochotní lidé v naší obci domluvili a založili organizovanou skupinu, kterou nazvali: "Dobrovolní hasičský sbor Řeporyje". Měla být ku pomoci všem, kdo byli ohroženi živelnými pohromami nebo se ocitli v jiném nebezpečí.
 


Dne 1. března 1882 byl ustaven a zvolen zatímní výbor, do jehož čela byli postaveni Václav Kotouč -- velitel, Josef Podzemský -- starosta obce a Antonín Donát -- člen obecního výboru. Stanovy byly schváleny 4. července 1882 C. a K. místodržitelství v Praze. Poté byla svolána první valná hromada, ze které vzešel první výbor hasičského sboru: starosta František Císař, velitel Václav Kotouč, podvelitel Josef Klokan, jednatel a pokladník Antonín Suchý. Sbor se přihlásil do Karlínsko-smíchovské župy. Činnost sboru byla velmi různorodá a velice aktivní. Sbor patřil po čase mezi nejsilnější, přestoupil do župy Podbělohorské a Řeporyje se staly jejím sídlem. V roce 1896 Řeporyjští pořádali první sjezd hasičské župy Podbělohorské. Byl to velký svátek všech tehdejších členů. Bylo jich v té době 54. V roce 1898 byl dokonce náš starosta František Suchý zvolen starostou Podbělohorské župy a 14. května 1899 v Ořechu slavnostně vysvětili župní prapor. Aktivita členů a jejich zájem o práci byl značný.

V roce 1925 byla zakoupena první motorová stříkačka. Počet členů neustále stoupal. V roce 1940 dosáhl jejich počet už 367.
Na cestě za úspěchy bylo i několik smutných pomníčků. V letech I. světové války přišli o život dva členové sboru, Václav Dvořák a Jaroslav Hartman. Na konci II. světové války pan Karel Majer a při výkonu služby ve Waltrovce v roce 1944 zahynul Matěj Kakos. 26. srpna vzešla pak ze sboru iniciativa na založení místní organizace Červeného kříže. Do jeho čela byl zvolen pan Václav Šarboch. Ten na Vánoce 1946 nechal postavit na náměstí osvětlený vánoční strom.
Koncem roku 1949 bylo naším sborem zakoupeno a přivezeno sanitní auto, které pak s naším řidičem bylo k dispozici pro první pomoc i v okolní obcích.
Přestavbou jsme získali moderní hasičskou zbrojnici. Vyjíždělo se nejen k požárům, ale i k zatopeným sklepům a studním při povodních. Ženy pracovaly v Červeném kříži.
V roce 1951 se mění název sboru na "Místní jednotu požární ochrany, místní požární sbor Řeporyje". V roce 1953 nám byl přidělen telefon. V roce 1957 začíná u sboru pracovat zájmový kroužek mladých požárníků.
Práce je stále dost, spolupracujeme s obcí, provádíme preventivní prohlídky, organizujme žňové hlídky, konají se taktická cvičení. Opravují se staré -- už historické vozy.
Velká změna nastala v roce 1974, kdy naše obec a tedy i naše jednotka byla přeřazena pod Prahu. Opět se přestavuje a modernizuje zbrojnice, získali jsme moderní techniku -- stříkačku, cisternu a trambus.
A v roce 1982 slavíme slavíme 100. výročí. Byly předány medaile i pamětní listy, konala se výstava požární techniky a odpoledne na hřišti pro veřejnost byly provedeny ukázky požárních cvičení. Položili jsme kytice k pomníkům padlých.
A opět roky všední a každodenní práce, cvičení, soutěží a zásahů.
2. června 1990 se náš sbor přejmenoval na "Sbor dobrovolných hasičů Řeporyje", který je členem Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Dobrovolná organizace se opět vrátila k tradicím hasičského hnutí.
Tvrdým oříškem bylo vždy udržet v dobrém stavu vozový park a tady musíme poděkovat obětavým: Václavu Cyrnerovi, Jaroslavu Svobodovi, Františku Kučerovi ml., Josefu Žížalovi, Ladislavu Jůzovi, Ladislavu Brůžkovi, Vladimíru Bártovi a mnoha dalším. Jejich to byla zásluha, že jednotka vyjížděla vždy a včas.
Po letech (od roku 1997) se začíná členská základna opět zvyšovat.